Kdybych to měla hodně zkrátit, což je u jezevčíků poněkud problém, tak naše chovatelská stanice vznikla díky jednomu pohlazení:-)

Jelikož jsem ale majitelkou dlouhého jezevčího těla, pojmenovala jsem stanici chovající jezevčíky Longus Canis, tedy Dlouhý pes. A jak to tedy bylo? ...

... Psal se rok 2005, byly velikonoce, večer. Uštěkala jsem svou paničku, abychom šly na večerní procházku před spaním. Potkaly jsme se se dvěmi jezevčicemi a jejich paničkou. Nevypadaly špatně. Řekla bych pěstěně. Bylo vidět, že se jim paní patřičně věnuje. Tak jsme se hezky přivítaly a zaskotačily si. Paničky si povídaly. No jo, ženské:-) Pak se na mě ta cizí paní dívala ze všech stran, koukala se mi i do tlamy. No, poděs. Nakonec mě ještě krásně pohladila a já mohla se svou paničkou pokračovat v noční procházce. Po krátkém čase jsem dostala nový kožený obojek a vodítko a všechno se jarním svodem odstartovalo. Výstavy, zkoušky, žádost o uchovnění a nakonec i mezinárodně chráněná chovatelská stanice.